Vítejte na mém blogu. Dejte o něm prosím vědět co nejvíce lidem. Většina článků čerpá z www.muj-pes.cz"

!1123! Spřáteluju Tady!1123!

Nova scotia duck tolling retriever

16. listopadu 2008 v 12:38 |  Plemena retrívrů

Nova scotia duck tolling retriever


Z hlediska historického pamatuje toto plemeno již hodně. Musíme zavítat až do 17. století do Nového Skotska ( nedílné součísti Kanady ), kdy byl záměr našich předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spisu Nicholase Denyse, kolonizátora Nového Skotska a Nového Brunswicku, najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen obdržel játrově zbarveného rovnosrstého retrievera v roce 1860, který byl kříženc s krátkosrstým retrieverem podobným labradorovi - toto byl pravděpodobně menší St. Johnův Vodní pes ( nyní již neexistujícím ). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také irskými setrypro krásnou rudou ( až mahagonovou ) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrievery a chesapeaky, rovněž také kolie nebo šeltie - což projevuje jejich více vyvinutý hlídací pud oproti ostatním z druhu retrieverů. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán Kanadským kennel klubem v roce 1945 a pokřtěn Nova Scotia Duck Tolling retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickerson pokračovali v chovu tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. U nás se první jedinci objevili v roce 1996 a 1997.


Celkový vzhled : Středně velký, silný, kompaktní, harmonický a dosti svalnatý pes, s velkou hbitostí, bdělostí a rozhodností. Mnoho zástupců tohoto plemene dělá trochu smutný dojem, dokud se nedostanou do práce. Pak se jejich vzhled okamžitě mění, je na nich vidět intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci vykazují tito retrívři rychlou spěšnou akci, přičemž hlava je v jedné rovině s linií hřbetu a ustavičně se pohybujícím, dlouze ochlupeným ocasem.

Povaha : Velmi inteligentní, velmi učenlivý a je velmi vytrvalý. Jako silný a schopný plavec je talentovaným a schopným aportérem ve vodě i na pevné zemi. Je vždy připravený k rychlé činnosti při sebemenším náznaku nutnosti aportování. Jeho výrazný smysl pro aportování a hravost jsou základy jeho schopnosti lákat kachny.

Velikost a váha : Ideální velikost u psa staršího 18 měsíců je 48 -51 cm a u feny starší 18 měsíců je 45 - 48 cm. Jsou přípustné plus minus 3 cm. Váha by měla být v poměru k velikosti a síle kostí. Orientačně: dospělý pes 20 - 23 kg, dospělá fena 17 - 20 kg.

Srst a barva : Byl vyšlechtěn, aby aportoval z ledové vody, Proto musí mít dvojitou srst, která odpuzuje vodu. Ta je středně dlouhá a měkká s ještě měkčí hustou podsadou. Srst smí být lehce zvlněná na hřbetě, jinak je ovšem hladká. Někdy se u zimní srsti objeví dlouhé volné vlny v oblasti hrdla. Delší srst na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a lýtek je měkká. Přední končetiny jsou mírně porostlé delší srstí. Barva vykazuje různé odstíny červené nebo oranžové, přičemž delší srst a spodní strana ocasu je barevně světlejší. Obyčejně existuje přinejmenším jedna z následujících bílých skvrn
na špičce ocasu, tlapách (nesmí ovšem dosahovat výše než doprostřed přední nohy), hrudi a čele. Nova scotia duck tolling retrívr, který je jinak vysoce kvalitní, nesmí být hodnocen níže jen kvůli bílé skvrně. Pigmentace nosu, pysků a okrajů očí má mít masitou barvu, stejný tón srst nebo černou barvu.

Hlava : Je dobře tvarovaná a trochu klínovitá.

Morda : Široká morda je jen lehce zakulacená, týlní kost nevystupuje a nemá zřetelně tvořené tváře. Optimální míra pro psa je 14 cm mezi ušima, tato šířka se zužuje na přibližně 4 cm na konci nosní kosti. Délka hlavy obnáší asi 23 cm od nosu až k týlní kosti. Rozhodně musí být hlava ve správném poměru k tělu. Mírný stop. Morda se zužuje v jasné linii od stopu nosu, přičemž spodní čelist je silná, ovšem nijak zřetelně nevystupuje. Dolní linie mordy probíhá v téměř rovné linii od předního pysku k zadnímu okraji čelistní kosti, přičemž hloubka mordy ve výši stopu je větší než u nosu. Srst na mordě je krátká a jemná. Nos se zužuje od nosní kosti ke špičce, s dobře otevřenými nosními dírkami. Barva nosu by měla být v souladu s barvou srsti nebo černá. Pysky přiléhají, v profilu s lehkou křivkou, ovšem bez otevřeného volného pysku. Skus musí být nůžkový a chrup je žádoucí úplný. Čelisti jsou dosti silné na to, aby mohly nést většího ptáka, nepostradatelná je měkkost tlamy.

Oči : Posazené dosti daleko od sebe, mandlového tvaru a střední velikosti. Oči mají jantarovou nebo hnědou barvu. Výraz je milý, inteligentní. Orámování očí by mělo odpovídat barvě pysků.

Uši : Trojúhelníkové, středně veliké, nasazené vysoko daleko vzadu na lebce, jsou u nasazení velmi lehce zvednuté. Uši porostlé delšími chlupy na zadní straně záhybu a krátkými chlupy na zakulacených špičkách.

Krk : Opatřený silnými svaly a dobře nasazený, středně dlouhý, bez sebemenšího náznaku volné kůže na hrdle.

Přední nohy : Ramena by měla být svalnatá, lopatka šikmo vzadu a dobře posazená, s ní je spojeno výrazné zátýlí, které přechází v krátký hřbet. Lopatka a rameno jsou přibližně stejně dlouhé. Lokty přiléhají těsně k tělu, nevytáčejí se ven ani dovnitř, pohybují se volně a stejnoměrně. Přední končetiny vypadají jako dva paralelně stojící pilíře, jsou rovné, se silnými kostmi. Střed přední nohy je silný, stojí trochu šikmo. Tlapy opatřené silnými plovacími blánami jsou středně velké, zavřené a kulaté, s dosti kloubovitými prsty a tlustými polštářky.Vlčí drápky se odstraňují.

Stavba : Hluboký a dobře vyvinutý hrudní koš, prsní kost dosahuje až k loktům, hřbet je krátký a rovný. Horní linie přímá, partie kyčlí silné a svalnaté. Žebra jsou dobře klenutá, nejsou sudovitá ani plochá. Mírně povytažené partie břicha.

Zadní nohy : Svalnaté, široké, rovné a paralelní. Zakřivení přední a zadní nohy je vyrovnané. Stehna jsou velmi svalnatá, přičemž stehno a lýtko je asi stejně dlouhé. Kolenní klouby jsou dobře zakřivené, hlezenní klouby hluboko položené, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Vlčí drápky nejsou přípustné.

Ocas : Ocas sleduje v prodloužení velmi lehce se svažující zadek. Je široký u nasazení, hojně porostlý dlouhými chlupy, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Ocas musí být nesen pod linií zad kromě případů, že je pozornost nova scotia duck tolling retrívra vzrušena. Pak je přípustné, aby byl ocas nesen vysoko a je zatočený, nesmí se ovšem nikdy dotýkat zad.

Pohyb : V pohybu budí nova scotia duck tolling retrívr dojem síly, švihu a bezstarostnosti. Pohybuje se rychle kupředu. Tlapy by se neměly vytáčet dovnitř ani ven. Běhy se pohybují v přímé linii. Když se krok zrychlí, měl by nova scotia duck tolling retrívr běžet s tlapami téměř v jedné linii, přičemž linie hřbetu zůstává rovná.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama